Zase jsme to dokázali! Pro druhý rok v řadě, podařilo se nám náhodně dovolit, aby keře v našich velkých dřevěných verandových květináčích uhynuly. Ach ta ostuda.
Označte to za špatnou komunikaci. Sherry si myslela, že je zalévám. Myslel jsem, že ano. Clara neměla ponětí, kdo co zalévá (nebo co to vůbec je) a celou tu dobu Burger zaléval rostliny vzadu. Než jsme si uvědomili naši pošetilost, bylo už příliš pozdě (ačkoli na ně Sherry zoufale vylévala pět šálků vody denně po dobu několika posledních týdnů bez úspěchu). Takže bych řekl, že jsme stejně vinni za to, že naše rostliny jsou trochu křupavé. A jsme smutní. Ale museli jsme si to připustit a udržet to reálné, takže tady to máte. Představte si nás, jak se zahanbeně díváme do země a přísaháme, že to příště uděláme lépe.
Jelikož je podzim za námi, vzali jsme stránku z vlastní knihy a lajk minulý rok , vyzvedl dvě žluté maminky v Home Depot (celkem 18 $), aby zaujaly jejich místo. Letos se ale musel vypořádat s novým prvkem. V případě, že jste to na první fotce přehlédli, pojďme se na to podívat blíže (varování: brzy bude fotografie pavouka zblízka)…
…a pokud to dokážete vyžalovat, pojďme ještě blíž (tady to je)…
Tady to bylo. Neváhejte obviňovat všechny noční můry, které máte dnes večer, na nás. Není to ten nejděsivější pavouk, který vypadá jako poustevník, jakého jste kdy viděli? A nejsou ty dlouhé špičaté nohy těmi nejodpornějšími končetinami, které jste za chvíli viděli? Prakticky vytváří tvar lebky a zkřížené kosti, který vidíte na jedovatých lahvích, jako je arsen. A protože jsme nechtěli držet dolarovou bankovku za měřítko, nemůžete říct, jak je velký. Ale když se posunete zpět na obrázek nad tímto, uvidíte, že je asi o polovinu větší než žárovka. Což je obří. A děsivé.
Našeho nového přítele jsme objevili na začátku tohoto projektu maminky. Kdo ví, jak dlouho se tam poflakoval (protože vchodové dveře používáme jen zřídka). Jedna věc však byla jistá: chtěl nám sežrat tváře (podle mého vždy důvěryhodného internetového výzkumu je lidská tvář mezi obřími pavouky pochoutkou). Dobře, možná ne. Ale stále nebyl něčím, s čím jsem chtěl být.
Tak rychle, jak jsem mohl, jsem vytrhl mrtvé keře z jejich květináčů…
…a plácli nové maminky (nádoby a všechny) na jejich místo, přímo na zbylou hlínu.
Není to špatné pro rychlou výsadbu, pokud to říkám sám.
A protože jsou tato mláďata odolná, po podzimní sezóně je zasadíme (ne do květináčů) někde jinde na našem dvoře. Víte, takže nebudeme muset čekat další tři sezóny, než budou na verandě opět vypadat dobře.
Nejlepší na tom? Pavouk během toho nevybombardoval mou hezkou malou hlavu. Dobrý pavouk, dobrý pavouk…
komoda s policí na knihy
Když jsem z toho vyšel bez úhony, chtěl jsem si udělat fotku a nazvat to dnem (samozřejmě stále potřebujeme novou rohožku a máme větší plány verandy – jako orámování sloupů, natírání dřevěného obkladu a moření betonové podlahy ).
Ale kdybychom teď odstoupili, nechali by pavouci padouchy vyhrát. Vím, že jsou to dobří škůdci, ale nejsou tak vítáni ve výšce obličeje přímo u vchodových dveří. Použil jsem tedy své věrné koště a rychle rozmáchl jeho pavučinu v naději, že svého osminohého návštěvníka ne příliš tvrdě vypudím…
V překvapivém obratu událostí souvisejících s pavouky skočil do jedné z našich čerstvých maminek. Ach ta ironie.
Zdálo se, že je v pořádku (což znamená, že mi nesnědl obličej).
Jo a pro informaci – pavouk teď změnil adresu a bydlí v mámě nalevo. Myslel jsem, že bys měl být varován v případě, že nám plánuješ přijít prodat nějaké skautské sušenky nebo tak něco.
Pssst- Paní-manželka udělala zábavný malý telefonický rozhovor, který se právě objevil zde (k poslechu klikněte na tlačítko přehrávání vedle malého zvukového nápisu na stránce). Ach jo, a kliknutím sem zobrazíte šťastné výherce dárkových karet Ikea tento týden.
