Nic jako malý víkendový chaos. Hádejte, co jsme dělali o víkendu? Zde je nápověda:
A další nápověda:
A další nápověda:
A poslední rada:
Hm, ano, všechno to domácí šílenství bylo kvůli tomuto:
Konkrétně vymalovat Klářinu skříň.
Vidíte, když tam stojíte na židli a visí na ní malý stuhový lustr který jsem vyrobil minulý týden (víš, těsně předtím, než se mě John zeptal, jak to visí), rozhodl jsem se, že je nejvyšší čas namalovat ten malý koutek pro čtení z budoucnosti pro fazole (představujeme si velký pohodlný sedací vak a tunu knih v tam, aby se mohla ponořit). Není to legrační, jak může jeden malý projekt sněžit? Jednu minutu stojíte na židli a věšíte prsten na stužky a v další minutě házíte tunu věcí do pokoje pro hosty, schováváte police v koupelně pro hosty, připravujete balíček a hrajete si ve své ložnici umožnit malování, zatímco tam Clara dřímá), a srolování starého dětského koberce, aby zůstal bez barvy.
Jak můžete vidět na obrázku nahoře a dole, už tam jsou docela sladké nastavitelné police na knihy a hračky a všechno to hučení, když z této skříně uděláme čtecí koutek skříně (Klářina školka byla kancelář bývalých majitelů, takže police byly použity pro veškerý jejich papír a ukládání dokumentů - ale rozhodně to funguje i pro deskové knihy a bloky):
Ale určitě by se hodilo osvěžení. Podívejte se na hrubé soklové lišty:
A závěsná tyč, která se zdá být ohlodaná:
Takže vyšly ty už bílé police se stříbrnými držáky (a šly do koupelny pro hosty)…
… takže jsem mohl natřít všechny ozdoby a závěsnou lištu nějakou hladkou pololesklou bílou barvou (olympijská barva bez VOC v běžné bílé barvě).
Už to bylo obrovské zlepšení. John a já jsme přemýšleli, jakou barvou bychom měli vymalovat vnitřek skříně. v naše první domácí školka , stěny byly měkké hrušky a skříň měla veselou světlou akvamarínovou barvu spolu se stropem. A to jsme milovali. Ale protože jsme do této místnosti šli s jemnou šedo-růžovou barvou, nechtěli jsme znovu dělat tu samou modrou skříň a strop. Tak jsme se rozhodli, že bychom měli zkusit něco s texturou místo nové barvy. Jako růžová šablona tón v tónu. Díky tomu se bude cítit propojený s dětským pokojem a zároveň bude mít v oddělení vzorů něco navíc – možná dokonce něco jemně kovového. Ale nic moc hlasitého nebo bláznivého, protože je tu světlý květinový závěs, který visí u vchodu do skříně a také na oknech přes pokoj.
Znáte tu tenkou hranici mezi zábavou a hravostí a bláznivou a chaotickou? Ano, myslíme si, že pokud máme v plánu přidat korunní lištu spolu s barvou a případně šablonou na strop dětského pokoje, neměli bychom se příliš zbláznit na skříni – zvláště pokud je to pro klidné čtení knih/dětskou relaxaci. Takže za nula dolarů a nula centů jsme se rozhodli natřít skříň stejným jemným šedorůžovým tónem jako stěny dětského pokoje (návrh Benjamina Moorea v barvě olympijské barvy bez VOC). Naštěstí nám ještě něco zbylo malovat ty stěny zpět v prosinci (<– cutest Clara pic ever in that post, bee tee dubs). But back to the painted closet. It’s a nice clean start.
Ještě než bylo sucho, dostal jsem se do jedné z těch nálad (víš, když vyjde $herdog a ona se rozhodne letět u svých prohnutých gangsta kalhot). Tak jsem celou rodinu odtáhl k Benu Franklinovi (víkendový rodinný čas = vyklízení pokojů k malování, malování, zatímco fazole spí v balíku a hraje si ve vaší ložnici, narazil jsem do řemeslného obchodu), kde jsem popadl nějaké kovové řemeslo na vodní bázi za 99 centů barva v perleťově bílé a šampaňské (veškeré metalické barvy v obchodě s barvami stojí 20 $ a více a ještě nejsou zcela bez VOC – ale tato látka by měla držet/nosit se stejně jako latexová barva, pokud si Clara nevzala tlakovou myčku nebo nějaký brusný papír – a je to mnohem méně kouřové). Také jsem popadl roztomilý malý 1 dolarový štamperlík s dívčím medailonem.
Vidíte, kam to směřuje?
Rozhodl jsem se, že by mohlo být skvělé použít na zeď nějaký ručně vyražený vzor tím gumovým razítkem místo tradiční šablony, takže to vypadalo trochu nepravidelně a nedokonale jako ručně vyrobená tapeta. A moc se mi líbila myšlenka navrstvit jemnou barvu šampaňského přes světle růžové stěny, aby to bylo dostatečně jemné, aby to nezabralo celý dětský pokoj nebo tak něco (také jsem vzal perleťovou bílou barvu pro případ, že by šampaňské bylo poprsí). Představoval jsem si, že to bude tento malý třpytivý kouzelný svět, do kterého se Clara může vklouznout a ztratit se v knize.
Takže místo toho, abych se soustředil na to, jak dlouho bude trvat ruční razítkování celé skříně, myslel jsem na to, jak moc by to Clara milovala. A držel jsem palce, ať to vyjde. Jo a je třeba zmínit, že John předpověděl, že to nebude fungovat vůbec, protože gumové razítka jsou na papír a inkoust a ne na stěny a malování. Kdo přinesl tu radost do řemesla? Udělal jsem. Ale měl jsem s sebou i inspiraci (El Beano). A tak jsem odešel napůl sebevědomý ve svém nápadu, který jsem našel.
Co se týče nanášení, při experimentování s papírem jsem se naučil, že nejlepší způsob, jak nanést barvu hezky a rovnoměrně (a ne příliš chrumkavě), je lehce natřít štětcem na pěchovač. Použil jsem pro experimentování zcela zapadlý roh, který není vidět ze dveří skříně (také by byl zakrytý poličkami a mohl by být přetřen růžovou barvou, pokud by všechny h-e-double-hokejky se uvolnil a moje metoda malého razítka byla krach).
Hle, drobné medailonky šampaňského:
Miloval jsem je, ale byly příliš jemné a osobně propracované. Skoro to vypadalo, jako by někdo se zlatou rtěnkou líbal zeď, protože jste nemohli úplně rozeznat tvar medailonu (a ze strany vypadaly trochu hrbolatě a zvláštně). Ve skutečnosti fotí mnohem lépe, než čtou v reálném životě, což je škoda, protože jsem nechtěl, aby měl John pravdu. Ale bohužel to nebyla správná odpověď pro skříň. Takže to bylo zpátky na rýsovacím prkně. Doslova.
To je pravda, v náhodném obratu událostí jsem zkusil setřít ještě mokrou barvu mokrým papírovým ručníkem a hned se zvedl. No, ne hned. Musel jsem do toho dát trochu svalů a pořádně se vydrhnout, ale vyšlo to s trochou mastnoty na loktech, takže jsem mohl začít znovu. A moc na mě zapůsobila moje natřená zeď, která byla toho dne namalovaná, protože vydržela veškerou manipulaci s lidmi, která se odehrávala tak brzy poté, co barva vybledla.
A ano, řekl jsem, abych mohl začít o pár vět zpět. To je správně. Ještě jsem neskončil se svou bláznivou řemeslnou barvou. Tentokrát mě napadlo, jestli bych mohl od ruky nějaký zábavný malovaný vzor stejnou barvou na šampaňské (pomocí širšího štětce než je razítko, takže by to snad bylo snazší rozeznat a méně detailní/rozmazané).
Nejprve jsem experimentoval s nedokonalými vodorovnými liniemi…
… pak jsem se přesunul na hromadu x v řadě (pusa, pusa, pusa, pusa, pusa)…
… pak jsem si pohrál s nějakými sladce nedokonalými tečkami, které jsem udělal přimáčknutím štětce ke zdi…
Než jsem cokoli setřel, zavolal jsem Killjoy Johna a Happy Happy Joy Joy Claru na konzultaci. Clara chtěla políbit ta x's (nedělám si srandu – myslím, že ta dívka je chytřejší než žák páté třídy) a my s Johnem jsme měli oba nejraději vodorovné pruhy. Ale ještě jsme nebyli dostatečně prodáni, abychom je plácali po stěnách. Někdy je pro mě těžké držet se zpátky, ale pro Johna je to jednodušší. Poukázal na to, že nikdy nelitujeme toho, že si věci trochu promyslíme, než do toho spěcháme a uděláme něco, co bychom z dlouhodobého hlediska nemuseli milovat tolik jako něco jiného. Zvláště, když zmíněný projekt může potenciálně trvat pět dní a uvidíte pruhy, když zavřete oči ještě tři dny poté. Bah, hlas rozumu = otravný, ale správný. Bod zaujatý.
Takže protože jsem nebyl schopen vystoupit z orazítkovaného/namalovaného/nalepeného vlaku, letěly mi prsty na internet, kde jsem našel toto roztomilé razítko to miluji. John je z toho také (zázračně) – možná proto, že jsem žertoval, že mu to připadá jako wi-fi.
Připomíná mi to vroubkované rybí šupiny piñata, kterou jsem udělal k narozeninám fazole. A protože Royal Design Studio nabízí 10% slevu pro YHLers (včetně nás, haha) s kódem YHL10, rozhodně zvažujeme, že bychom pro tohoto chlapa přišli. Zejména proto, že jsme nemuseli platit za barvu na stěny, protože už byla po ruce a v řemeslném obchodě jsme našli metalickou barvu za 1 dolar za tubu. Šablonu jsem si ještě neobjednala, ale rozhodně o ní uvažuji. A teď, když stuhový lustr sněhovou koulí do projektu malování skříně, asi bych měl zmínit, že také přemýšlím o:
křemenný náhrdelník aqua aura
- šití sedacího pytle na celý čtecí koutek
- papírování nebo malování polic pro trochu veselejší překvapení! když se tam Clara vplíží
- možná dokonce najít koberec na změkčení podlahy?
A když už jsme u toho stuhového lustru, ještě jsem toho chlapa (holku?) nevyžehlil. Možná bych to měl přidat do svého seznamu s odrážkami, abych byl inspirován, abych to udělal (víte, že rád věci odškrtávám). Nebo ne. Kupodivu mi to pořád dělá ten ošlehaný pohled. Vím, jsem zvláštní a tajemné stvoření.
Když už o tom mluvíme, zbývá nám pouze jedno DVD True Blood Season 3 (se dvěma epizodami) a jsme smutní a nadšení zároveň. Protože jsem se v pátek bavil se Sookie sidechatem, myslel jsem, že bychom mohli probrat týmy. Jsem Team Eric. Je někdo na vozíku Billa? A co ten Alcide? Určitě bych se do toho pustil před Billovým člunem, ale Eric je rozhodně mah man. Jo a zapomněl jsem na Jasona Stackhouse. Pro mě může být nad Alcidem. Hmm. Maluje nebo maluje někdo jiný pokoj? Šatník? Pojďme si povídat o domácích věcech, televizi nebo něčem úplně jiném. Cokoliv. Zní to zoufale? Promiňte. Jsem jen upovídaná dáma, která celý víkend trčí ve skříni…
